VÍT CHMEL

cca 1576-př.25.01.1653

a jeho rodina

poprvé se objevuje jeho jméno v pukrechtní knize již v roce 1605, kdy kupuje grunt v Písečné za 140 kop míšeňských grošů od předchozího majitele Václava Sobotky. Po složení závdavku ve výši 60 kop míšeňských grošů, má každoročně platit o soudu po 2 kopách až do zaplacení celé sumy. Jak vidno, splácení takového statku byl úkol na celý život a mnohým se to nepodařilo ani do smrti. Dále tento grunt byl, jak ukazuje tzv. Žampašský urbář z r. 1607, povinen každoročně odvádět poddanské dávky ve dvou termínech, o sv. Jiří a o sv. Havlu po 8 groších v penězích a 1 korec žita, 1 korec ječmene a 6 korců ovsa v naturáliích. Ve srovnání s ostatními grunty patřil tento v Písečné mezi největší.

Vít Chmel byl zřejmě dobrým hospodářem, protože již záhy (1609) zastával post konšela a od roku 1614 mu byl svěřen úřad rychtáře. I tento úřad zastával spolehlivě, mnohem déle než jeho předchůdci. Setrval v něm v podstatě až do své smrti, naposled se o něm hovoří jako o rychtáři v roce 1651. Vystupuje v mnoha zápisech purkrechtní knihy. Jako zástupce soudní moci nechybí spolu s konšeli na žádném soudu, kde dohlíží na správnost plateb, urovnává spory sousedů, apod. Soudy se v Písečné obvykle konaly v prvních zimních měsících nového roku. Často jako rychtář rovněž vystupuje u prodeje gruntů, zvláště při prodeji gruntu zemřelého hospodáře. V takových případech spolu s konšeli provádí oceňování, tzv. šacuňk gruntu pro nového hospodáře.

Na výše uvedeném gruntu hospodařil Vít Chmel až do roku 1628, což mj. potvrzuje i další soupis poddanských dávek z roku 1626, tzv. Taxa či Šacovní listina. Uvádí pro něho stejné povinnosti jako v roce 1607, navíc je ještě povinen odvádět slepici a vejce. Poddaní platili rovněž desátky církvi. Zachoval se jeden seznam takových plateb, který pochází z let 1629-31 (přesnější datace zatím není možná). Podle tohoto seznamu platil Vít Chmel 2 korce žita, ovsa rovněž tolik, jednu slepici a jeden seyr (sýr). Navíc se ho týkala platba z „místa, kde mlejn bejval“, která činila 1 věrtel a 2 čtvrtce žita, ovsa rovněž tolik, jednu slepici a jeden seyr. Platby těchto desátek už odváděl za píseckou rychtu, kterou koupil v roce 1628 za sumu 157 kop míšeňských grošů, s ročními platbami po 5 kopách. Rychtu začátkem roku 1651 prodal svému synovi Jiřímu Chmelovi.

Staří hospodáři mysleli na stará kolena a proto si při prodeji gruntu „vymínili“ některé podmínky svého dožití, odešli na tzv. výměnek. Tak si náš Vít vymínil „kus roli, co by se vysely 3 věrtele“ a také „kousek louky na zahradě, každoročně vůz sena z tej louky za hůrami“, samozřejmě též „světničku a byt do smrti“ a další obživu. Vejměnku si starý hospodář ale moc neužil. „Dožil“ se ještě zápisu do soupisu poddaných z r. 1652, kdy je zapsán jako otec, který „zůstává u syna neb je velmi starý“, a udává věk 75 let, což byl na tehdejší poměry věk úctyhodný. Zvláště když uvážíme, že poslední desetiletí jeho života zuřila 30-letá válka. Panství bylo několikrát „navštíveno“ vojskem, velký chaos nastal hlavně po roce 1639, kdy místo vydrancovali Švédové. První zápisy po této události pocházejí až z roku 1649 a obsahují většinou větu sice v různých variacích, ale s téměř stejným obsahem. „Léta 1650 pro velkou chudobu neklade hospodář nic.“ Vít Chmel zemřel někdy mezi 24.4.1652 a 25.1. 1653, ale ještě dlouho se jeho jméno objevuje v pozemkové knize. Díky tomu a jeho podrobné závěti se dozvídáme další podrobnosti o jeho rodině.

Dozvíme se tak, že měl celkem 6 dětí, které se dožily dospělého věku a sedmé, sirotka Václava Kacálka, přijal za vlastní. Víta přežila manželka Zuzana, tehdy padesátiletá, ta ale pravděpodobně nebyla matkou těchto dětí, neboť i v souvislosti s již zmiňovaným synem Jiřím (který byl, jako nový držitel rychty, pravděpodobně z mužských potomků nejmladší*) je označována jako macecha. Jméno první manželky nebo prvních manželek zůstává neznámé. Syn Jiří vystřídal otce v hospodaření na rychtě, rychtářem se však stal až mnohem později. Po otci převzal rychtářské právo Vít Halbrštát (v Berní rule zapsán jako Alberštat), kterého vrchnost dosadila odjinud. (Dle výkladu o vzniku příjmení od J. Beneše vzniklo toto příjmení zřejmě od místního jména (obec Halberstadt, Halberstät či Halberstätten v Německu). Ale to už je zase jiný příběh.

Syn Matěj odešel hospodařit do sousední vsi Hnátnice. Další syn Jan zběhl ještě za života otce, ten ho však v závěti zcela nezatratil „A že Jan od otce svého bez příčiny, z lehkovážnosti ušel a jeho by slušně z spravedlnosti odloučiti měl, (rozuměj : neměl by mu nechat podíl na statku) nicméně, kdyby se vrátil a chtěl dobře činiti, má krom němu toho peněžitého nápadu, co by na něj přišlo, připuštěn býti, nic při bratru a držiteli gruntu toho pohledávati“ (rozuměj : má dostat svůj otcovský podíl, ale na nic jiného nemá nárok). Z dcer se Anna vdala rovněž do Hnátnice, Dorota byla propuštěna vrchností na Kyšperk (dnes Letohrad). O třetí dceru Magdalenu se měl postarat syn Jiří, neboť byla nemocná „Vít Chmel na gruntě nařizuje při synu svém, aby Mandu sestru svou, která má padoucnic, do smrti dochoval a krávu jednu, kterou jí on otec přisadí, ...... , kdyby pak ji Pán Bůh z tohoto světa povolal, má jemu, Jírovi, díl zůstati a jiní nápadníci k němu práva míti nemají.“

(výtah z práce autora)

Vysvětlivky :

grunt – usedlost s polnostmi, tímto termínem se však označovaly i samotné polnosti.

korec = 4 věrtele = 4 čtvrtce = 92,992 l – tyto míry označovaly objem obilí potřebného k výsevu plošné výměry 1 korce, věrtele, .., byly tedy jednotkami dutými i plošnými (1 korec, též strych = 0,28 ha)

* pokud zůstával grunt v držení rodu, obvykle ho přebíral nejmladší z mužských potomků